Na obsah stránky

Český systém kvality služeb

www.csks.cz
Plus pro nové zážitky

Vyhledávání

 

Má terénní cyklistika potenciál? A umíme ho využít?

5. 5. 2017 | COT business

Nedávný průzkum, který pro agenturu CzechTourism zpracovala společnost Ipsos, potvrdil, že jsme národem cyklistů. Alespoň někdy na cyklovýlety vyráží téměř tři čtvrtiny z nás. Zároveň roste i počet těch, kterým ke štěstí nestačí vyasfaltované cyklostezky, a pro svoji dávku adrenalinu vyrážejí do stále početnějších bikeparků, na singltrailové tratě či aspoň na pumptracky. Tyto projekty přispívají k rozvoji regionů a milovníci terénní cyklistiky jsou zajímavou cílovou skupinou pro poskytovatele služeb cestovního ruchu. Ne každý to ale zatím takto vnímá.

Růst zájmu o terénní cyklistiku je na jedné straně dán touhou po trávení volného času v přírodě, na straně druhé je stimulován rostoucí nabídkou MTB projektů. V Česku se v posledních letech prodalo víc než 350 000 kol ročně a zhruba dvě třetiny z tohoto počtu představovala horská kola. Ostatně -nehodláte-li jezdit jen kolem jihočeských rybníků či pendlovat mezi Hradcem Králové a Pardubicemi, v relativně kopcovité krajině Čech a Moravy, pak horské či alespoň trekové kolo prostě využijete. Koneckonců, říká se, že kopce jsou kořením cyklistiky… Na druhou stranu je třeba říci, že tzv. akční cyklistice se podle zmiňovaného průzkumu věnuje jen asi desetina všech tuzemských cyklistů. Ne každý majitel horského kola vyráží vždy do terénu, ale i na základě empirického pozorování lze konstatovat, že terénních cyklistů prostě přibývá.

Jsou bikeři zajímaví pro podnikatele?

Průzkum zaměřený specificky na terénní cyklistiku zatím v Česku nikdo nezpracoval, resp. redakci se o něm nepodařilo nic zjistit. Nezbývá než spolehnout se opět na empirii. Stačí navštívit libovolný z tuzemských MTB projektů a orientujete-li se alespoň trochu na trhu s jízdními koly, rychle zjistíte, že bikeři se po zdejších stezkách neprohánějí na kolech ze supermarketů, ale zhusta na strojích v hodnotě několika desítek tisíc korun. Stejně tak na parkovištích u zdejších bikeparků jen stěží narazíte na rezivějící felicie. Zkrátka a dobře, je jasné, že terénní cyklistika je odvětvím, v kterém se točí relativně velké peníze a bikeři jsou zajímavým tržním segmentem. Mají podobné nároky jako cykloturisté, odlišnosti se přesto najdou. „I biker je velmi často cykloturista, jen prostě víc jezdí v terénu, vyhledává nezpevněné cesty a velmi často je pro něj cílem už samotná cesta, kterou si chce užít,“ říká na téma rozdílů mezi bikery a cykloturisty Václav Volráb, předseda České mountainbikové asociace (ČeMBA). Rozdíl oproti velké části cykloturistů je ale patrný. „Na místo ,zážitku‘ přijíždí biker velmi často autem, zaparkuje a vyráží za svým cílem. Nechce jezdit se zátěží, takže veze jen to nejnutnější - nářadí a svačinu. Potřebuje tedy mít se kde najíst a napít. Chce si po vyjížďce umýt kolo, aby ho nedával špinavé do auta. Rád se případně i osprchuje. Kolo má většinou dražší než cykloturista,“ všímá si Václav Volráb základních odlišností. „Bikeři mají většinou dražší kola a mají je rádi, je to pro ně citová záležitost,“ potvrzuje Radka Žáková, cykloprůvodkyně a editorka webu Plzeňsko na kole. „Ježdění na kole bikeři opravdu milují a většinou tomu věnují víc než klasičtí cykloturisté,“ doplňuje. To podle ní platí i o nárocích na služby. Zatímco klasičtí cykloturisté se ubytovávají nejčastěji v penzionech, u bikerů nejsou výjimkou ani dražší způsoby ubytování. Záleží samozřejmě na charakteru ubytovacích zařízení v dané lokalitě. Například v obci Lázně Libverda, u které se nachází Singltrek pod Smrkem, a která disponuje více než šesti sty lůžek v lázeňských hotelech, je ze strany bikerů poptávka spíše po penzionech. Tedy alespoň podle starosty této obce Jana Pospíšila. V každém případě však platí, že ubytovatelé musejí hostům z řad bikerů nabídnout kvalitní a bezpečnou úschovu kol. Z těchto slov je patrné, že zvyklosti bikerů jsou výzvou pro podnikatele i samobikerů správy - jejich úkolem je připravit infrastrukturu tak, aby bikery přilákali. A zatímco podnikatelé obvykle potenciál bikerů chápou, v řadě regionů je podle Radky Žákové stále ještě nedoceněný. Kdo si jej naopak uvědomuje naplno, je agentura CzechTourism, která se obecně snaží oslovovat bonitní cílové skupiny. V uplynulých měsících navázala intenzivnější spolupráci s Českou mountainbikovou asociací a společnými aktivitami oslovují právě bikery. „Je to segment, který má potenciál strávit v destinaci delší čas, což je zajímavé i z hlediska obchodního přínosu,“ vysvětluje Martin Šlajchrt, vedoucí oddělení produkt management agentury CzechTourism.

Nabídka je adekvátní.

Otázka zní, nacházejí-li u nás bikeři to, co hledají. Podle Václava Volrába tomu tak je, tedy alespoň v trail a bikových lokalitách. „Situace je čím dál lepší, podnikatelé už dnes obvykle na bikery nenahlížejí jako na otlučená a zablácená individua, která jim poničí ubytovací zařízení,“ potvrzuje Jan Rejl, předseda spolku Trutnov Trails. Podnikatelský přístup ovšem zatím není zcela vlastní tuzemským dopravcům včetně Českých drah. Ani jejich nedávno rekonstruované vagony nejsou technicky zcela připraveny na horská kola s širokými řídítky a silnými plášti. „Cestovat s kolem vlakem po České republice je pro mne za trest,“ lakonicky konstatuje Václav Volráb. Nelze se proto divit, že většina za svými zážitky cestuje automobily, ve vlacích se setkáte spíše s klasickými cykloturisty.

Starostové potenciál chápou. Alespoň někteří.

Obce, v jejichž katastrech v uplynulých letech vyrostly MTB projekty, si tuto skutečnost vesměs pochvalují. A to i přes skutečnost, že se jedná o projekty relativně finančně náročné. Jen pro ilustraci -zatímco pumptrack či tzv. skill centrum lze postavit už za 300 000 korun, náklady na jeden kilometr singltrailové tratě se pohybují kolem půl milionu. A kilometrovou tratí samozřejmě nikoho neohromíte. Kupříkladu Singltrek pod Smrkem dnes čítá zhruba osm desítek kilometrů tratí. K tomu je potřeba počítat s výstavbou parkovišť, občerstvení a další potřebné infrastruktury. A vzhledem k tomu, že na výstavbu MTB projektů není možné čerpat evropské dotace, největší část prostředků tak plyne z krajských a obecních rozpočtů či soukromých zdrojů. Nemálo peněz investoval do rozvoje singltrailových projektů také stát prostřednictvím Lesů ČR. Naštěstí existují osvícenci, kteří si dovedou spočítat přínosy těchto projektů pro cestovní ruch, a podpoří je. A že nejde o přínosy malé, dokládá třeba již zmiňovaný Singltrek pod Smrkem, který významně stimuloval turismus ve Frýdlantském výběžku, kam dříve příliš turistů nezavítalo. Ročně se na tyto stezky vypraví minimálně 45 000 bikerů, z nichž víc než polovina zde zůstává déle než jeden den. Podobně je možné hovořit o Rychlebských stezkách v Jeseníkách či o MTB projektech na Valašsku. V zájmu úplnosti je ale třeba také říci, že zdaleka ne vždy je při plánování rozvoje daného území na bikery a jejich zájmy automaticky pamatováno. Příkladem mohou být Brdy, kde jsou vedle tras pro pěší turisty vyznačovány i stezky pro cyklisty. „Brdy jsou ale hory a jako takové jsou ideálním cílem právě pro bikery. A když jsem se na jednání, kde se řešila problematika vyznačování cyklostezek, zeptala, zda bude pamatováno i na bikery, setkala jsem se s nechápavými pohledy,“ popisuje svoji zhruba rok starou zkušenost Radka Žáková, podle které v Česku schází náležitá osvěta u zástupců samosprávy.

Lesáky a ekology přesvědčily první zkušenosti.

Zvláštní kapitolou budování jsou vztahy s majiteli pozemků. „Obecně je dobře, když je vlastnická struktura co nejjednodušší,“ poznamenává stavitel tratí Jan Rejl. Gratulovat si svým způsobem mohou tam, kde patří pozemky zcela nebo z většiny státu. Bez pozitivního a vstřícného přístupu společnosti Lesy České republiky by dnes mapa tuzemských MTB projektů vypadala úplně jinak než ta, kterou najdete na straně 10. „Pro nás jako správce státních lesů je důležité, abychom vždy reagovali na konkrétní potřeby daného regionu a budoucích uživatelů,“ říká obecně Ludvík Řičář, ředitel libereckého krajského ředitelství společnosti Lesy ČR.
Veškeré projekty jsou proto konzultovány jak se starosty dotčených obcí, tak s ČeMBA a dalšími partnery. Mimochodem - pochopení nacházejí projekty MTB i u ochránců přírody, nebo aspoň u části z nich. „Příroda se pochopitelně nejlépe chrání, pokud do ní lidé nevstupují,“ říká Ondřej Vítek z Agentury ochrany přírody a krajiny, jedním dechem ale dodává: „Na druhou stranu jsme si ale velmi dobře vědomi, že pokud budou lidé ochuzeni o intenzivní osobní prožitek v přírodě, nebudou k ní mít vztah a nebudou na ni brát ohled při svém každodenním konání. Snažíme se proto lidem onen prožitek umožnit. A pochopitelně musíme reagovat i na přirozený vývoj a brát v potaz, že drtivá většina lidí dnes do přírody vyráží na kolech.“ V případě Lesů ČR i AOPK sehrál klíčovou roli Singltrek pod Smrkem, vůbec první projekt svého druhu u nás.
Zjednodušeně řečeno ukázal, že za předpokladu dodržení domluvených pravidel se správci lesů ani ochránci přírody nemají čeho obávat. Ostatně jak zaznělo na únorové COTakhle snídani z úst Ondřeje Vítka z AOPK, větší problém z hlediska ochrany přírody často představují vyasfaltované cyklostezky bez převýšení než singltrailové tratě.

Kamenem úrazu stavební úřady.

Víc než ekologové hází budovatelům MTB projektů klacky pod nohy někteří majitelé pozemků, kteří v poslední době často přicházejí s požadavky na zavedení plateb za již vybudované singltraily. A možná ještě hlubší vrásky dělají budovatelům tratí stavební úřady, které trvají na tom, že pozemky, na kterých projekty vznikají, musí být vyjmuty z lesních či zemědělských půdních fondů. A že získání veškerých povolení stojí nejen čas a peníze, ale především nervy, je nabíledni… Podle starosty Lázní Libverda Jana Pospíšila je to důkaz toho, že stávající legislativa není na budování singltrailů připravena, následkem čehož si úředníci často nevědí rady. Aktuálně by nejvíce pomohl jednotný metodický pokyn pracovníkům stavebních úřadů. O jeho vydání se podle Václava Volrába v současnosti jedná.

Na horském kole i za barokem.

Navzdory všem těžkostem, s kterými se budovatelé bikeareálů, singltrailů, pumptracků a dalších projektů setkávají, předpovídají odborníci terénní cyklistice u nás světlé zítřky. Podle Václava Volrába totiž vlna zájmu o MTB ještě nedosáhla svého vrcholu. „Na vrcholu ještě určitě nejsme a vlastně ani není důvod na něm být. Infrastruktura teprve vzniká, takže budoucnost je růžová,“ věří předseda ČeMBA. Nic na tom nemění fakt, že již dnes představuje Česko v oblasti terénní cyklistiky špičku minimálně v oblasti střední Evropy. Stále je kam se rozvíjet, co zlepšovat a kde se inspirovat. Stačí upřít zraky třeba směrem k Walesu… Svoji pozitivní roli by měly sehrát i aktivity agentury CzechTourism, často rozvíjené ve spolupráci s ČeMBA. Společně se tito partneři například prezentovali na veletrhu FOR BIKE. K podpoře cyklistiky a cykloturistiky (tedy nejen terénní cyklistiky) slouží i projekt Česko jede, který se v uplynulých týdnech dočkal nových webových stránek (více na str. 26). V plánu jsou i press tripy zaměřené na cyklistiku, některé zaměřené speciálně na horská kola. Agentuře CzechTourism se podařilo skloubit na první pohled neslučitelné oblasti, totiž terénní cyklistiku a baroko, které je hlavním komunikačním tématem pro tento rok. Jak na březnové COTakhle snídani informoval Martin Šlajchrt z agentury CzechTourism, ve spolupráci s autory projektu Trail Busters vzniklo osm tras pro horská kola, které zájemce seznamují se zapomenutými příběhy baroka. Zájemci je najdou na http://trail-busters.cz. A v neposlední řadě by se letos měla ČeMBA stát partnerem Českého systému kvality služeb a měl by vzniknout technický standard pro hodnocení trailových center.

17.8.2017 11:48:05 | přečteno 1409x | Ing. Iveta Stará
 
facebookRSS
Integrovaný operační programEvropský fond pro regionální rozvojMinisterstvo pro místní rozvoj
load